Něco z historie, trochu toho vysvětlení, zkrátka pokud vám něco není jasné,
dozvíte se to určitě o pár řádek níže

Nápad se zrodil koncem roku 1984. Tehdy Martin během listování historickými čísly časopisu Mladý svět narazil na článek, který ho zřejmě velice zaujal, protože po jeho přečtení dostal silné nutkání se s námi o jeho dojmy podělit. Jednalo se o reportáž popisující, jak parta nadšenců uspořádala výstup na Mount Everest. To je samo o sobě velká věc, ale zatím není zřejmé, co našeho kamaráda tolik oslovilo. Vtip spočíval v tom, že se "horolezci" nemuseli trmácet do Tibetu či Nepálu, ani nebylo třeba řešit záležitosti s aklimatizací do vysokých nadmořských výšek.

Vše se odehrávalo v našich místních podmínkách konkrétně v Praze na petřínském kopci. Dobrodruzi postupně kopec vylézali a slézali a sčítali si nastoupané metry, aby celkový součet odpovídal právě nadmořské výšce nejvyšší hory světa. Bylo jasné, že účastníci museli splňovat jisté předpoklady, díky kterým měli šanci celou akci dotáhnout až do úspěšného konce. K těmto předpokladům patřila vysoká fyzická zdatnost, určitý vztah k akcím podobného typu a hlavně odhodlání. V neposlední řadě museli disponovat i jistým druhem smyslu pro humor. Proto se dostavili na start vybavení jako na opravdovou vysokohorskou expedici. V ruce třímali cepíny, na očích kulaté brýle s černými skly, uvnitř batohů, které převyšovaly temena jejich hlav, se nacházely karabiny, skoby a podobně a přes rameno měli opravdová horolezecká lana.

Nutno říci, že článek nás ostatní také nenechal chladnými a jeho shlédnutí vyburcovalo naší fantazii na plné obrátky. V našich hlavách se současně během několika vteřin vylíhla myšlenka: „Něco podobného musíme uspořádat taky!“

Takže základ k dokončení vysokohorské expedice, naše odhodlání, bychom měli. Další podmínky jsme, doufám, také splňovali. Jediné, čím jsme si nebyli tak úplně jisti, byly naše fyzické předpoklady ke zdolání osmitisícovky. Něco nám říkalo, že tohle číslo zdaleka převyšuje naše schopnosti. Proto se začalo licitovat, jakou by asi tak mohla mít naše hora výšku, abychom alespoň zčásti zakusili strasti opravdových horolezců a zároveň se dostali na vrchol celí, živí a po svých. Po chvíli dohadování jsme se shodli na čísle 3000. Jak se časem ukáže, byla to ideální volba.

Nadmořskou výšku našeho cíle zájmu jsme znali, ale jak expedici pojmenovat? Nikdo si na název žádné třítisícovky nemohl vzpomenout, zeměpis očividně nepatřil k našim oblíbeným školním předmětům a krom toho jsme byli již před půlrokem vyvrženi ze školy rovnou do života. Takže přišel ke slovu starý dobrý školní Atlas světa. Listovali jsme jeho stránkami a hledali horu s nadmořskou výškou něco málo přes 3000 metrů, až naše zraky spočinuly na mapě Turecka. Z mapy pohoří Taurus se na nás usmíval název Akdas a nad ním napsaná kóta 3086 metrů. Název se nám na první pohled zalíbil natolik, že bylo zbytečné v hledání pokračovat.

V tuto chvíli jsme ani v nejmenším neměli tušení, jak toto jméno a věci s ním úzce související ovlivní životy některých z nás a také životy těch, které jsme doposud ještě nepoznali. Natož abychom tehdy měli páru o tom, že tradice vysokohorských expedic Akdas za tři roky zanikne, aby byla po dvaceti letech exhumována a pečetila nová nečekaná přátelství.

Hora Akdas je jedním z nejtajemnějších míst na světě. Potvrzuje to skutečnost, že byste ji na současných mapách hledali jen stěží. Samozřejmě mě v době Internetu napadlo požádat přítele Googla, aby mi ukázal nějaké snímky hory zaslíbené. Jaké bylo moje překvapení, když jsem žádnou horu tohoto jména nedokázal nalézt. To mou zvědavost jen prohloubilo. Za každou cenu jsem se chtěl dobrat pravdy. Proto jsem si zapůjčil starý školní Atlas a znovu se ujistil, že jsme si před těmi dávnými lety název nevycucali z prstu. Stránka s obecně zeměpisnou mapou Turecka mě však uklidnila, jméno Akdas se zde nacházelo i po létech. Tuto odpověď však logicky následovala další otázka: Jaký je pak pravý název naší hory? Dle indicií získaných ze školního atlasu už nebylo za pomoci současných technických vymožeností tak složité vypátrat, kde se nachází pravda.

Hledaná hora nese název Kizlar Sivrisi, jedná se o druhou nejvyšší horu pohoří Taurus, ale nikde jsem se nedozvěděl, že by se někdy jmenovala Akdas. Toto zjištění pro mne v první moment představovalo velké zklamání. Co to má proboha znamenat? Copak jsme po celou tu dobu zdolávali neexistující horu? Záhy jsem si však uvědomil ohromnou výhodu celé situace. Nejspíš tiskařský šotek způsobil jedinečnost, která byla vetknuta do vínku naší hoře a věřím, že osud chtěl, aby byl Akdas námi objeven a probuzen k životu. Nemusíme chodit za Akdasem, Akdas je všude tam, kde jsme my.

Tento úvodní článek o historii expedic doplňuje film Akdas 20 let legendy, který nabízím ke shlédnutí. Zároveň se na tomto místě omlouvám Martinovi za to, že jsem mu nevědomky v titulcích filmu upřel jeho zásluhu podnětu k uspořádání první expedice. Na vině byla moje chabá paměť.

hora Akdas vyobrazená ve školním Atlase světa