AKDAS 2010

Skleněné oči, pohled tupý,
kdo to tu vzdychá, kdo to tu supí?
Na zádech batoh, v ruce má hůlku, kdo je ten blázen?
S pohledem šílence střídavě před sebe hledí a hned zase na zem.
Něco si pod vousy mumlá, jak už to u cvoků bývá.
Co asi povídá?
Nic - jenom si počítá, kolik kopců mu ještě zbývá.
Říká si, už aby poslední výstup tady byl,
musím to dokázat, i kdybych držkou v zemi ryl.
Zatím jen otírá čelo potem a prachem pokryté,
přesvědčen, že to vše za to stojí, za ty metry dobyté!
Nechme ho dobrodruha jít, nechce náš soucit,
ví, proč to dělá, pro nové zážitky, pro dobrý pocit.
Kdo jednou kouzlo Akdasu okusí,
jistě se ho zdolat podruhé i potřetí rád pokusí!

* * *

Oproti starším ročníkům se poslední dobou stalo dobrým zvykem pořádat výstup na Akdas na nových neprozkoumaných místech. A tak se letos stalo, že poprvé hora Akdas opustila prostředí Krušných hor a přemístila se až na křivoklátsko. Tip na tento kout naší vlasti jsem dostal od Martina. Protože jsem nechtěl jít do úplně neznámého prostředí, udělali jsme si s Helčou turistický víkend za účelem seznámení se s místním terénem, zdejšími domorodci a prozkoumání tamějších zvyklostí, abychom zde nebudili moc velký rozruch a nezasahovali do zaběhlých stereotypů. Na mapě se samo nabízelo zvolit směr postupu kolem řeky Berounky. Poměrně vysoké převýšení společně s atraktivní krajinou kolem řeky slibovaly nevšední zážitky.

A tak jsme se dne 21.8.2010 ocitli v obci Roztoky, zaparkovali zde naše přibližovadlo a vydali se na průzkum. První kroky vedly směrem k řece Berounce. Čím více jsme se k ní blížili, začínal ve mně hlodat červíček, který zpochybňoval mé přesvědčení, že tato lokalita je tím pravým místem ke konání vysokohorské expedice. Společně se zkracující se vzdáleností od řeky se zvyšovala hustota trnitého porostu, postup byl stále obtížnější a namáhavější, hrozilo poškození výstroje o nepříjemné trny. V tento moment mi bylo jasné, že pokud bude Akdas pořádán v těchto končinách, nebude Berounka místem, ke kterému se budeme při sestupech často vracet. Dále jsme si prošli ještě další tři kopečky, které již netvořily okolí Berounky. Pro všechny vrcholky však byly společným znakem místa s hustými křovisky. Proti této záludnosti stála skutečnost, že je zde velice hezká krajina a mě stavěla před rozhodnutí, zda Akdas na křivoklátsku konat či nekonat. Nakonec jsem dal na svou intuici. Krása okolí zvítězila nad možnými nesnázemi a o místě konání bylo rozhodnuto. Tím byl úkol číslo jedna srpnové mise splněn. Druhým úkolem bylo nalezení správného místa pro bivakování, vítězem našeho zkráceného výběrového řízení se stal kemp Višňová.

Dále nebyl čas na otálení. Bylo nutné sezvat účastníky, zajistit ubytování a navrhnout výškový profil třítisícovky neboli směr postupu. Datum expedice se neúprosně blížil.

* * *

To, že jsem přípravné práce úspěšně zvládl, se poznalo podle skutečnosti, že se v páteční podvečer dne 1. října 2010 začali scházet členové expedice v restauraci u chatové osady, která se stala na dva dny našim domovem a útočištěm. Počet startujících se letos vyšplhal na číslo 12. Chyběli dobyvatelé loňského Akdasu Martin a Markéta, kteří museli na poslední chvíli svou účast odříct. Na druhou stranu tvořili polovinu výpravy noví horolezci Akdasem doposud nepoznamenaní.

Budíček v 5 hodin 40 minut asi nebyl pro většinu z nás tím, na co jsme se ten den těšili. Úkol však zněl jasně, pokud chceme i letos zvládnout během prvního dne 2000 metrů, musíme vyrazit za rozbřesku. Vědomí tohoto faktu u starších horolezců společně se seznamováním se s novou situací ze strany nováčků drželo na uzdě případné výlevy kritiky na mou osobu a já byl tím pádem ušetřen čelit hned zrána vlně odporu.

Již v 6:45 jsme stanuli na startovní čáře a mohlo začít naše velké dobrodružství. Vzhledem k poměrně vysokému počtu kopců ke zdolání jsem jednotlivé vrcholy pro lepší orientaci pojmenoval zvířecími názvy.

První výšlap tedy směřoval na kopec Jelen. Ani to nebolelo a máme ho zapsaný v seznamu úspěšně zdolaných vrcholů. Poté následoval sestup k Berounce, to proto, abychom se s ní alespoň jednou pozdravili. Jak již bylo zmíněno výše, víceré návštěvy břehů říčního koryta by jistě nepříznivě ovlivnily úspěšnost letošní expedice. No, a protože se nám sestup k řece a výstup na horu tentokráte nazvanou Jezevec tolik povedl, zopakovali jsme si tuto sypmatickou smyčku ještě jednou. To hlavně nováčkům zkřivilo obličeje grimasou údivu, představa, že by měli každý kopec opakovat dvakrát, jim podřezávala větev, na které spočívalo jejich odhodlání. Tuto traumatickou zkušenost by si mohli ušetřit, kdyby si před expedicí alespoň zběžně prohlédli plán postupu. Pak by jim mohlo být už předem jasné, že vrchol Jezevcem se zvoucí bude jediný poctěn double výstupem. Po druhém výstupu této hory jsme zjistili společně s Bobem, který byl taktéž vybaven GPS navigací, že nám nastoupané metry nesouhlasí s plánem. Naštěstí skutečné metry byly vyšší než ty na papíře. To znamenalo, že jsme si mohli odpustit 4. výstup na vrchol Žížala.

Jak se během dne ukázalo, zmíněný rozdíl se opakoval i během následujících výstupů, takže jsme si občas nějaký kopeček nebo jeho část mohli dovolit vynechat. Chyba byla v nedokonalosti programu Mapsource, na kterém jsem převýšení počítal. To jsem ale zjistil až po návratu. Kdyby neměl Bob sebou kontrolní přístroj, asi bych měl celou dobu špatný pocit, zda není chyba ve výškoměru, zvláště po té události, kdy jsem s navigací při pádu praštil o kámen a na nějakou dobu vypověděla službu. Už jsem se s ní pomalu loučil, ale nakonec vše dopadlo dobře, navigace se mi vrátila zpět z křemíkového nebe a expedice mohla úspěšně pokračovat.

Počasí k nám letos bylo milosrdné, a tak kromě občasného mrholení bylo příjemné podzimní bezvětří. Utěšeně se zmenšoval počet nadcházejících kopců, jediná vada na kráse byla jako každým rokem úmrtnost horolezců. Jako první vzdala Eva s jejím klanem přibližně v polovině prvního dne na vrcholu Sojka, v zápětí je následoval Radek. Posledním odpadlíkem se stala Stáňa, která s námi držela tempo až pod úpatí vrcholu Medvěd.

S přibývajícími zdolanými vrcholy se se stále větší naléhavostí ke slovu hlásila únava. Poslední kopečky zpomalila na tempo dvounožců i naše do té doby kolem nás skotačící čtyřnohá souputnice Bublina. Její apatické chování nám dávalo na vědomí, že dnešní dvoutisícová dávka nastoupaných metrů nebude nikým oslavována například vítězným tancem nebo čestným kolečkem kolem posledního kopce. Důležité bylo, že zbytek výpravy čítající sedm vytrvalců plánovanou kótu zdolal byť za hluboké tmy a mnozí s nemalou dávkou sebezapření. Toho večera nás čekala ještě poslední překážka v podobě hledání schůdné cesty k autům, ve tmě to byl opravdový problém, jehož vyřešení nás stálo trochu času a úsilí. Odměnou nám byla chutná večeře společně s teplými lůžky v našich ubykacích.

* * *

Druhý den zase vyjíždíme na místo činu s prvními slunečními paprsky. Přesun vozidly je tentokrát dlouhý nějakých 12 kilometrů. Přepravujeme se do NPR Týřov, jejíž svahy a lesy se stanou místem události, jakou doposud tyto končiny nezažily.

Na startu se nás schází celých pět horolezců odhodlaných tuto misi dokončit. Ještě v předstartovní večer to vypadalo, že s námi půjdou Pavel se Zuzkou, leč ráno se u Pavla projevily potíže coby následek předchozího výšlapu, které mu zabránily v záměru dojít až na vrchol hory.

Místo konání poslední třetiny expedice nás vítá jelením křikem a okouzlující krajinou tvořenou převážně listnatým porostem. Jednotlivé kopce jsou pro změnu nazvány podle planet sluneční soustavy. Jednou to muselo přijít, sláva Akdasu přesáhla hranice naší modré planety! A tak naše boty spočinuly na Merkuru, Venuši a téměř všech následujících planetách.

Vše šlo jako po másle i díky hezkému podzimnímu počasí, hora nám jasně dala najevo, že jsme svou zkoušku odolnosti splnili a že nebude žádat více obětí.

Na vrcholu čekal šťastnou pětici přeživších horolezců Pavel se svou rodinou, poprvé jsme měli na vrcholu obecenstvo. Ještě pár Akdasů a budeme muset na vrcholech stavět tribuny. Už se těšíme na ten v pořadí desátý ročník, zatím se můžete kochat filmem zachycujícím zážitky z toho letošního.

* * *

 

mapa Akdas 2010

mapa expedice Akdas 2010

PODROBNÝ REPORT Z PRVNÍHO DNE ve formátu PDF

PODROBNÝ REPORT Z DRUHÉHO DNE ve formátu PDF