AKDAS 2009

Od původního záměru uspořádat Akdas s číslem popisným 2009 opět na jaře nás odradila sněhová pokrývka, která se zejména ve vyšších polohách držela po letošní zimě trochu déle, než bylo předešlé roky zvykem. Dávno dopředu jsme měli jasno o místě konání expedice, volba padla na okolí městečka Perštejn. Krásná krajina, kterou jsme si loni v květnu s Helčou projeli během cyklistického výletu, nás prostě učarovala. Tehdy nám byl i sympatický hotel Meran, ve kterém jsme bez úhony přečkali jednu noc, takže proč vymýšlet místo základního tábora někde jinde?

Minulé podzimní Akdasy se pořádaly přibližně v polovině října. Zkušenosti s přívětivým počasím té roční doby usnadnily volbu vhodného termínu. S blížícím se termínem expedice nám však začínaly přibývat vrásky na čele. V polovině října roku 2009 byla navzdory fámám o globálním oteplování celá republika pod celkem silnou pokrývkou sněhu a předpovědi hlásily na plánovaný víkend další nadílku. Byl jsem proto budoucími členy expedice telefonicky bombardován, zda se vůbec půjde. Myslím, že se nemusím rozepisovat o tom, jaká byla moje odpověď.

Pátečního večera dne 16. října se celá početná expedice schází v prostorách restaurace výše zmíněného hotelu. Další příznivou zprávou je, že napadaný sníh zmizel alespoň z nižších nadmořských výšek. Již v předvečer startu je jasné, že letos padne hned několik rekordů. První rekord: Popasovat se s naší horou vyrazí čtrnáctičlenná skupina odvážlivců + pes Bublina. Další letošní rekord nebude překonán asi pěkně dlouho a týká se věku nejmladšího účastníka. Pavel s Pavlou přijeli i s jejich dcerkou Doubravou, které v době letošního Akdasu bylo pouhých 8 měsíců, a jsou rozhodnuti ji na svých hrudích přepravit, co nejvýše to půjde. No klobouk dolů!

* * *

Ráno vychází najevo, že zajištění expedice ze strany personálu hotelu má poměrně vážné trhliny. Některé pokoje neposkytovaly slibovaný komfort, také nebyl dodržen slib přípravy snídaně v časných ranních hodinách. To nám posunulo start výpravy na dobu, která nedovolovala žádné další neplánované zdržení během výstupu.

Již od prvního vykročení k hoře Akdas je zřejmé, že nám dnešní počasí vytvoří další nepříjemný rekord, a to v množství napadaných srážek. To však nepůsobí sebemenší nalomení našeho odhodlání. A jak praví klasik: "Není špatného počasí, jen špatně vystrojených horolezců!"

Za rachotu dešťových kapek naše hůlky odškrtávají nastoupané metry z pomyslného seznamu našich dnešních předsevzetí. Na druhém kopci nabíráme Pavlovu rodinu, aby se stali součástí bez mála poloviny doby naší dnešní pouti. Klobouk dolů podruhé!

Souhra tlaků, teplot, vlhkostí a všech těch meteorologických nesmyslů způsobila zvláštní efekt tvořící na vrstevnici 600 metrů téměř ostrou hranici oddělující území podzimní přírody od zasněžené tundry. Protože tuto čáru několikrát protínáme, střídavě si užíváme šustění listí pod nohami s křupáním sněhové pokrývky.

Na jednom místě se snažím natočit zajímavý záběr s pejskem v hlavní roli. Kluzký povrch mě však odsuzuje k seznámení se s nevlídným a chladným povrchem hory Akdas. Po půl kilometru chůze zjišťuji, že jsem během pádu vytrousil fotoaparát. Nic se nedá dělat, musím se vrátit pro ztraceného mazlíka, Heluš mi kráčí pomoci s hledáním. Ještě že tak, protože já bych ho pod tím sněhem skoro určitě nenašel. Ještě jednou ti děkuji, Helenko!

Krátce po této epizodě dochází k zásadnímu roztrhání původní sestavy na několik kusů, přičemž skupinu odhodlaných dosáhnout vrcholu Akdasu tvoří pouhý čtyřlístek horolezců, který se skládá z klasické trojice já+H+M a čtvrtým neohroženým je největší překvapení letošního ročníku, Markéta.

Po krátké době cestou znovu potkáváme a nabíráme Michala s druhou Markétou. To už ale stoupáme do nadmořské výšky 1000 metrů. V těchto výšinách jsme nabývali pocit, že nás naše kroky dovedly až na Aljašku. Hluboký sníh klade silný odpor, já razící celé skupině cestu půlmetrovými závějemi zakouším nejtěžší okamžiky dnešního dne a se steskem vzpomínám na krásné chvíle v dopoledním lijáku. Michal asi vycítil změnu mé nálady a přebírá funkci expedičního buldozeru. Hned byl život o něco krásnější. Po sestupu z Klondajku nás dvojice M+M opouští pro dnešek nadobro.

Naše čtveřice zůstává pohromadě až do temných večerních hodin, kdy nám události dnešního dne udělují právo zapsat si do svých deníčků úhlednou číslici s dvojkou na začátku a třemi nulami na konci.

* * *

Bůh Akdas se s námi nikdy nemazlil, pokaždé byl ke svým dětem tvrdý jak jeho čedičové kosti. Vždy ale dokázal ocenit odvahu a odhodlání. Proto nás přestal druhého dne zkoušet a naši výpravu odměnil mnohem přívětivějším počasím.

Až na Kláru vyrážíme v plné sestavě s vědomím, že na vrchol třítisícovky se pro tentokrát podíváme maximálně čtyři. Začínáme pěkně zostra, ztečí dobýváme perštejnské Hradiště, naštěstí nás obránci kamenného valu nezpozorovali a neposlali nám za krk pozdrav v podobě roztavené pryskyřice.

Putujeme podzimní přírodou, aby se startovní pole po krátkém čase opět roztrhlo vedví a k cíli nás pokračovalo pouhých sedm stejně jako v jednom slavném americkém historickém filmu. Cesta na vrchol nacházející se na hradě Perštejně pokračuje svižným tempem až do úspěšného finále, které tvoří slavnostní rozvinutí vlajky před zapnutou kamerou. Chvíle neskrývané radosti i dojetí nás vyprovokuje ke zpěvu státní hymny, kterou si s naší čtveřicí popěvuje i Pavlova rodinka (smekám potřetí a skládám tomuto výkonu hlubokou poklonu, až šoupu temenem hlavy o zem)!

Momenty bezesporu dramatického Akdasu 2009 jsou zachyceny v barvách ve stejnojmenném filmu.

 

mapaz�znam GPS

mapa expedice   záznam GPS

PODROBNÝ REPORT Z PRVNÍHO DNE

PODROBNÝ REPORT Z DRUHÉHO DNE