AKDAS 2008

Pozornému čtenáři jistě neunikl jeden podstatný detail. V souvislé šňůře Akdasů chybí ročník 2007. Všechno se to tak nějak semlelo, že jsme se s Helčou na podzim roku 2007 začali smiřovat se skutečností, že tentokrát je s Akdasem doopravdy amen. Expediční rozjížděči svou účast odmítli, akdasáckého matadora Martina schvátila zákeřná choroba a my ho začali lehce podezřívat, že se snaží z Akdasů vykroutit úplně a tahle záminka mu hraje do karet. Abych mu nekřivdil, jednalo se o naši domněnku, jak to bylo doopravdy, ví jen on sám. Já po něm vysvětlení nikdy nepožadoval, protože pro nás výčet Martinových důvodů až tolik zajímavý nebyl a nezodpovězená otázka alespoň dává tomuto příběhu jakýsi punc tajemna.

K oživení tradice napomohla jedna netušená náhoda, která určitě stojí za zmínku. Vzbuzuje to ve mně pocit, že si někdo moc přeje, aby tu byl s námi Akdas na věky.

V létě roku 2007 jsme v rumunském Banátu zažili jednu z nejhezčích dovolených. Třebaže se jednalo o dovolenou pořádanou cestovní kanceláří, tudíž jsme si své souputníky vybírat nemohli, sešla se zde výjimečně dobrá parta lidí, se kterými jsme zůstali v kontaktu i nadále. Dne 17. listopadu toho roku jsme se v hojném počtu sešli v Praze na premiéře filmu z dovolené.

Jelikož jsem potřeboval nějakým způsobem otestovat promítací zařízení, vzal jsem sebou na zkoušku film Akdas 2006, abych ho na pár vteřin spustil za účelem seřízení zvuku a obrazu. Poté, co jsme byli se zvukem a obrazem spokojeni, chtěl jsem zkušební film vypnout s úmyslem, že spustíme film z letošní dovolené, na který se všichni těšili. K mému překvapení zbytek osazenstva můj záměr zarazil a až do konce filmu fascinovaně hleděli na to, co na těch kopcích vyvádíme. Můj nesmělý návrh, že bychom takovou akci mohli absolvovat společně, následovalo hromadné souhlasné přikyvování. Tím bylo o dalším osudu Akdasu rozhodnuto, jeho žilami pomalu začíná proudit nová krev, která ho udělá ještě pestřejším, než byl doposud.

Noví Akdasáci mě podezřívali, že jsem jim film úmyslně podstrčil za účelem propagandy, ale přísahám, že se všechno stalo tak, jak popisuji výše.

* * *

Všichni jsme se na Akdas těšili tak moc, že byla porušena podzimní tradice a datum startu stanovili na 12. dubna 2008. Trochu nás nahlodávaly obavy ze zbytků zimního sněhu, ve finále však byla situace celkem únosná a občasná sněhová pokrývka celou akci jen příjemně zpestřovala.

Místem činu bylo zvoleno okolí Stříbrné u Kraslic. Zde jsme se předstartovního večera všichni sešli v penzionu Filip, jenž představoval naši základnu. V zápětí prošlo naše odhodlání zatěžkávací zkouškou. Toho večera se spustilo příšerné neutuchající krupobití, centimetrové kroupy bičovaly krajinu, až jsem si začal v duchu vyčítat, že jsem datum startu přeci jen trochu uspěchal.

Sobotní ráno nás však z obav vyléčilo, téměř čistá obloha nám dává znamení, že jsme zde vítáni a další podobná zkouška se pro tentokrát konat nebude. Úctyhodný počet devíti neohrožených horolezců je připraven utkat se s nevyzpytatelným tři tisíce metrů vysokým gigantem. K naší velké lítosti zde chybí Martin, který plní pracovní povinnosti. První tři výstupy kráčíme do zasněžených kopců na bublavské straně, jejichž povrch přizdobují ze včerejška napadané kroupy.

Dále se ráz krajiny mění do barevnějších tónů probouzející se jarní přírody. Vyzbrojen novým výstřelkem moderní techniky - GPS navigací nemám pochybnosti o správnosti našeho postupu v neznámém terénu. Horší to je už se skutečností, že ne vždy přímá trasa nás dovede k cíli nejrychleji a s nejmenší námahou. Za tento nedostatek to od členů expedice několikrát pěkně schytávám. Další výhodou navigace je naprostá kontrola nad nastoupanými metry se záznamem prošlé trasy. Tato výhoda nám však nedovolí sebemenší ústupek. To znamená, že krom Vladanova božského dohledu jsme ještě pod kontrolou satelitní techniky.

Během postupu si pár šetřílků občas odpustí nějaký ten kopeček, ale drtivou většinu času expedice postupuje v plném počtu a opisuje kolem Stříbrné nepravidelnou deseticípou hvězdici. Načasování bylo přesné, poslední kopec zvládáme ještě za šera.

Nutno připomenout Radkovu velkou dávku sebezapření, se kterou překonával nesnesitelné bolesti nohou a vše s námi krom jediného vrcholu vystoupal. Jemu společně s Adélkou patří můj hluboký obdiv, pro mě jsou tito dva jednoznační hrdinové letošního ročníku.

Večer probíhá promítání filmů o minulých ročnících Akdasu. Poté, co ve společenské místnosti kolem sebe slyším funění a chrápání, mi dochází, že byl příděl energie našich horolezců pro dnešní den vyčerpán a projekci přerušuji. Je třeba jít do svých ložnic nabrat síly ke zdolání poslední tisícovky metrů.

* * *

Druhý den startuje kompletní devítka, tentokrát nepauzíruje nikdo, ani Radek, který se ze svých problémů přes noc nedostal a se zaťatými zuby stíhá našemu tempu.

Vrchol Akdasu se nacházel na hoře Špičák, která je nejvyšším bodem zdejšího okolí. Jelikož jsem se neoblékl úplně nejvhodněji, dává mi Špičák pocítit svých 990 metrů celkem slušným zimotřasem, který mě nutí zůstat na vrcholu jen nezbytně nutnou dobu. Ale proč se tu zdržovat déle? S Akdasen jsme se letos na jeho vrcholu pozdravili a před námi je vymýšlení a plánování následujícího ročníku.

Vše ostatní z kouzelné atmosféry Akdasu 2008, co jsem nedokázal popsat v tomto povídání, si můžete prohlédnout a poslechnout zde.

 

mapaz�znam GPS

mapa expedice   záznam GPS

PODROBNÝ REPORT Z PRVNÍHO DNE

PODROBNÝ REPORT Z DRUHÉHO DNE

následující Akdas